iKalkata

Perličková koupel je zařízení, které po vložení do vany a jejím napuštění vytváří ve vodě perličky vzduchu, které mají masážní efekt. Skládá se z matrace, elektromotoru na foukání vzduchu, propojovacích hadic a ovladače.

Někdy se používá výraz „mokrá masáž“, „bublinková masáž“, „bublinková lázeň“, nebo „bublinková koupel“.

Účinky koupele

• Chladná koupel (méně než 30 stupňů C): Otužování, Kneippova léčba krevního oběhu, léčba pohybového ústrojí, působí jako diuretikum a anestetikum
• Vlažná koupel (30-34 stupňů C): Působí příznivě na vysoký krevní tlak, snižuje otoky
• Teplá koupel (35-37 stupňů C): Výrazné uvolňující účinky, pocit pocení a vyplavování škodlivin
• Horká koupel (38-42 stupňů C): Působí příznivě na nízký krevní tlak a zvyšuje prokrvení. Nedoporučuje se při vysokém krevním tlaku.

Šiacu znamená v překladu tlak prsty – je to japonská masážní technika, založená na východní léčební tradici a západní fyziologii a psychologii. Šiacu pracuje s akupunkturními dráhami a body (jap. cubo) za účelem obnovit přirozený tok vitální energie (jap. ki), a tak nastolit energetickou rovnováhu v těle.

Historie

Šiacumá kořeny v tradiční japonské masážní technice nazývané Anma, která byla založena na tradiční čínské medicíně, která přicházela do Japonska od šestého století. Anma začala upadat v období Edo (1603-1867), kdy ji praktikovali převážně slepí maséři a její léčebný aspekt se začal vytrácet. Obrození této metody znamenalo až vydání knihy Shiatsu Hō v roce 1919. Její autor, Tenpaku Tamai, studoval Anmu a další tradiční terapeutické metody a také západní anatomii, fyziologii a masážní techniky. Ve své práci tyto metody spojil a také znovu rozšířil i o duchovní rozměr léčby. Ve zmíněné knize se také poprvé používá termín šiacu.

Jedním z následovníků Tenpaku Tamaie byl Tokujiro Namikoshi (1905-2000), který v roce 1925 otevřel první šiacu kliniku a v roce 1940 první školu šiacu. V Japonsku se Tokujiro Namikoshi zasloužil o oficiální uznání jeho stylu šiacu Ministerstvem zdravotnictví (1957), za tímto účelem však z něj odstranil většinu východních vlivů.

Další význačná osobnost je Shizuto Masunaga (1925-1981), který se jako psycholog zajímal i o duševní a duchovní rozměry terapie. Do šiacu znovu vrátil aspekty tradiční východní léčby a svoji práci shrnul v knize Shiatsu z roku 1974 a jeho styl je známý jako Zen šiacu.

V druhé polovině dvacátého století vzniklo ještě několik směrů šiacu (viz kapitola o stylech), překotný rozvoj zažila tato metoda hlavně po roce 1980, když se dostala do USA a Západní Evropy

Sportovní masáž je masáž složená z uspořádaného souboru vhodných masérských hmatů, které mají připravit sportovce jak z fyzické tak z psychické stránky na podání určitého sportovního výkonu, popřípadě mají za úkol zbavit sportovce únavy a přispět k jeho zotavení.

Skupiny masérských hmatů

Úvodní tření

Úvodní tření je jednou ze základních skupin masérských hmatů. Provádí se celou plochou dlaně, někdy při zpětném pohybu i roztaženými konečky prstů a dále také hřbetem ruky. Do úvodního tření lze také zařadit vytírání, které se provádí na menší ploše, ale za to větším tlakem. Rozlišujeme vytírání přes ruku a obtahování. Úvodní tření podporuje mízní oběh, prokrvení kůže a podkoží a snížení svalového napětí.

Hnětení

Hnětení je skupina masérských hmatů, která slouží především ke zpracování svalů na končetinách. Je to hmat, který dokáže působit na hlubší kožní vrstvy a tkáně. Přispívá výraznou měrou k lepšímu odtoku odpadních látek. Rozdělujeme ho na hnětení vlnovité, finské, uchopování, odtahování, pomalé válení a protlačování pěstmi.

Roztírání

Technika roztírání v sobě zahrnuje hmaty pomocí nichž dochází k uvolnění srostlých tkání a kloubního vaziva. Provádí se patkou dlaně, špetkou, pěstí a palci. Tyto hmaty jsou vhodné zejména k masáži v okolí kloubů a plochých svalů.

Tepání

Tepání se provádí uzpůsobenými údery ruky na zpracovávanou krajinu. Pohyby by měly být rychlé a svižné. Účinky tepání působí povrchně nebo do hloubky. Do povrchního tepání spadá smetání, tleskání a pleskání. Tepání do hloubky se rozlišuje na vějířovité, sekání a tepání pěstmi. Díky povrchnímu tepání dochází k uklidnění a k hlubokému uvolnění svalů. Tepání do hloubky působí opačným účinkem, respektive má stimulující účinky a navozuje pocit tepla.

Chvění

Provádí se při maximálně uvolněných svalech rychlými pohyby do stran. Výsledkem správného provedení chvění je pocit uklidnění, osvěžení a uvolnění svalu. Chvění známe jako vytřásání celé končetiny, rychlé válení, vidlicí anebo pomocí dlaně.

Závěrečné tření shodné s úvodním

Dochází při něm ke konečnému uvolnění masírované krajiny pomocí hmatů shodujících se s hmaty úvodního tření.

Masáž je terapie, kterou se mohou aplikováním tlaku na svaly a tkáně léčit zranění, zmírňovat bolesti a stres, zlepšovat krevní oběh a uvolňovat napětí. Masáž je nejstarší formou terapie.

Druhy masáží

V každé kultuře existuje určitá forma terapeutické masáže; popisy mnoha metod, které jsou používány dodnes, známe z nejstarších zapsaných lékařských textů. Čínský rukopis z roku 2700 před naším letopočtem doporučuje každé ráno provádět automasáž „proti nachlazení, pro udržení vláčnosti orgánů a jako prevence proti zdravotním potížím“.^[zdroj?] Podstatně mladší je švédská masáž, kterou kolem roku 1830 popsal Per Henrik Ling a který se v západních kulturách považuje za základní formu masáže, „klasickou“ masáž.

Existuje přes 100 různých druhů masáží vycházejících z různých kulturních základů. Jednotlivé druhy masáží se vzájemně prolínají a mnoho technik je označováno za originální, svébytnou metodu pouze z komerčních příčin.

Plošné masáže

Při těchto technikách se používá se tření nebo posunu tkáně po spodních vrstvách.

• švédská masáž – „klasická“ masáž využívající různé způsoby tření a hnětení;^[1] v západních kulturách je považována za základní formu masáže
• reflexní masáž – typ nepřímé masáže která je prováděna na chodidle a nártu nohou;^[2] používá se v případě, když nelze z různých důvodů masírovat přímo postižený orgán
• aroma masáž – klasická masáž spojená ošetření celého těla nebo jeho části vonnými oleji
• lymfatická masáž (lymfodrenáž) – používá rytmické hnětení a zlepšuje tak tok tkáňového moku, zmírňuje otoky
• bowenova terapie – velmi jemná manipulace s měkkou tkání, kdy terapeut svými prsty nebo palci pohybuje kůží přes sval nebo šlachu, poté vyvine velmi jemný tlak a po krátké čekací době a stále pod stejným tlakem sklouzne s kůží zpět; mezi jednotlivými sériemi pohybů jsou asi 2 minutové pauzy
• medová masáž – ruská technika, používá přilnavosti medu nanášeného na kůži k intenzivní práci s podkoží