iKalkata

Šiacu znamená v překladu tlak prsty – je to japonská masážní technika, založená na východní léčební tradici a západní fyziologii a psychologii. Šiacu pracuje s akupunkturními dráhami a body (jap. cubo) za účelem obnovit přirozený tok vitální energie (jap. ki), a tak nastolit energetickou rovnováhu v těle.

Historie

Šiacumá kořeny v tradiční japonské masážní technice nazývané Anma, která byla založena na tradiční čínské medicíně, která přicházela do Japonska od šestého století. Anma začala upadat v období Edo (1603-1867), kdy ji praktikovali převážně slepí maséři a její léčebný aspekt se začal vytrácet. Obrození této metody znamenalo až vydání knihy Shiatsu Hō v roce 1919. Její autor, Tenpaku Tamai, studoval Anmu a další tradiční terapeutické metody a také západní anatomii, fyziologii a masážní techniky. Ve své práci tyto metody spojil a také znovu rozšířil i o duchovní rozměr léčby. Ve zmíněné knize se také poprvé používá termín šiacu.

Jedním z následovníků Tenpaku Tamaie byl Tokujiro Namikoshi (1905-2000), který v roce 1925 otevřel první šiacu kliniku a v roce 1940 první školu šiacu. V Japonsku se Tokujiro Namikoshi zasloužil o oficiální uznání jeho stylu šiacu Ministerstvem zdravotnictví (1957), za tímto účelem však z něj odstranil většinu východních vlivů.

Další význačná osobnost je Shizuto Masunaga (1925-1981), který se jako psycholog zajímal i o duševní a duchovní rozměry terapie. Do šiacu znovu vrátil aspekty tradiční východní léčby a svoji práci shrnul v knize Shiatsu z roku 1974 a jeho styl je známý jako Zen šiacu.

V druhé polovině dvacátého století vzniklo ještě několik směrů šiacu (viz kapitola o stylech), překotný rozvoj zažila tato metoda hlavně po roce 1980, když se dostala do USA a Západní Evropy