iKalkata.cz - kulturní informačník Pardubicka

Jednoho krásného poetického dne se v anglickém Birminghamu na konci šedesátých let setkal tehdy již známý kytarista Tony Iommi s mladíkem oděným do pohodlných dělnických montérek a starého trička. Ten, přestože měl výše uvedené šatstvo vypůjčeno od táty a na rameni se mu skvěla přehozená kominická štětka, si dovolil tvrdit, že umí zpívat a přichází k Tonymu do kapely. Kdo by asi v tu chvíli uvěřil, že onoho mladého muže bude za pár roků dobře znát celý hudební svět. A právě českomoravský revival Ozzyho Osbourna tradičně během poslední noci před Štědrým dnem ovládl parket Ponorky.

Lehce pikantního i jemně úsměvného charakteru snadno nabyde návštěva koncertu skupiny, která se stala nedílnou součástí rockových večírků z dob mládí našich otců. V loňském roce jednašedesátiletý Radim Hladík je zkrátka k neutahání, na prahu jednadvacátého století obnovil Blue Effect, obklopil se mladými muzikanty z uskupení Walk Choc Ice a jeho přesvědčení o správném rozhodnutí vsadit na dravé a vzkvétající hráče se ukazuje jako absolutně do puntíku naplněná vize. Ostatně, snad každý, kdo na úterní vystoupení Blue Effectu do "Ácéčka" zašel, mi dá za pravdu.

Čas od času se zkrátka nevyhnete jistému srovnání. Patřičnou analogii během včerejšího večera v Ponorce nabídlo uskupení Led Zeppelin Revival Prague, které převzalo štafetový kolík po březnovém přestavení formace Led Zepp Grand Orchestra. Zdařilý průběh velice příjemných dvou hodin zajistilo hned několikero faktů. Jednak se po celý set neustále vyznamenával vyčnívající kytarový článek v podobě Jindřicha Musila, výběr odehraných skladeb by jen málokdo označil za nedostatečně vyčerpávající a taktéž potěšila naprosto zřejmá skutečnost, že Pražáci do nejedné písně vkládali vlastní interesantní prvky a motivy.

V aktuální době, kdy jedna absolutně neznámá a nezprofanovaná metalová smečka ze San Francisca na svém novém CD ohromuje okolní svět smrtonosnými dávkami toho nejdivočejšího thrashového drcení kovových instrumentů, zavítala do Ponorky trojice, jejíž složení představuje pozoruhodnou kombinaci. Už třeba jenom kvůli patřičnému kontrastu živých vystoupení mladé hráčské sestavy Navaru, v tuzemských vodách již nějaký ten pátek zaběhnutých Rimortis a mnohaletými muzikantskými zkušenostmi nadupaných hráčů okolo formace Cruel.

Celosvětově proslulý jazzový trumpetista Laco Deczi v těchto dnech neúnavě projíždí všemožnými kouty naší gigantické České republiky. S věrným doprovodem v podobě instrumentálně (i vizuálně) strhující trojice předkládá publiku více než dvouhodinovou porci nespoutané hudby, u níž nechybí humor, nadhled, neochvějná hráčská zkušenost či vydatný výskyt bombastických parádiček, na kterých může s pusou dokořán civící návštěvník jenom oči nechat.

...a bude hůř. ČR 2007. 86 minut, černobílý snímek. Od 15 let. Kinopremiéra v ČR 3.1.2008. Režie: Petr Nikolaev. Hrají: Karel Žídek, Filip Kaňkovský, Tereza Hofová, Mirek Škultéty, Perla Kotmelová aj.

Pár desítek návštěvníků zavítalo do hradeckého AC Klubu, aby shlédly účinkující formace, z nichž jedna pochází z Lánova, ta druhá by se pak mohla bez problému vzhledem k místě konání považovat za domovskou. Řeč se týká jednak punkového seskupení s příznačným názvem Výprodej zeber, a taktéž vícežánrového kokteilu, který nabízí Manipulační jízda. Právě "Hradečáci" měli vystoupit po delší pauze, takže se rozhodně naskytlo několikero otázek spojených s celkovým vyzněním koncertního snažení.

Až netypicky delšího rázu nabyla odmlka, během níž museli příznivci jedné z největších legend na rockovém poli, stále působících matadorů AC/DC, čekat na další ze zastávek Špejbl´s Helprs v Pardubicích. Netřeba dodávat, že se pauza a s ní spojené vzrůstající očekávání opět vyplatilo.

Když zhruba před rokem zavítalo do Pardubic věčně pozitivně naladěné rakouské trio Tres Hombres, musel jsem si prostě a jednoduše poznamenat další zajímavou kapelu, u níž by jakákoli nepozornost či dokonce ignorance ze strany hudbymilovných byla možná hříchem. Co vše se dá vykouzlit z na první pohled nikterak výrazně bohatého nástrojového obsazení, z toho v případě těchto Rakušanů zůstává až rozum stát. Proto nebylo vůbec třeba spekulovat nad účastí na koncertu v Divadle 29, protentokrát vypustit jinak obohacující literární seminář a vypravit se na místo činu.

Čtyři minuty (Vier Minuten). NĚM 2006. 112 minut. Premiéra v ČR: 4.10.2007. Režie: Chris Kraus. Hrají: Monica Bleibtreu, Hannah Herzsprung, Sven Pippig, Richy Müller, Stefan Kurt, Jasmin Tabatabai, Vadim Glowna, Nadja Uhl

Vizovice se staly již popáté hlavním působištěm mezinárodního open - air festivalu Masters Of Rock. Názvem se však rozhodně nenechte zmást, obsazení skupin i letos hovořilo jasnou řečí. Tato dva roky už čtyřdenní akce naplňuje představy posluchačů hlavně metalové hudby, což tento ročník potvrdil skutečně dokonale.

Tak tato sobota byla doopravdy více než příjemná. Nemohl jsem odmítnout pozvánku na koncert Manipulační jízdy na koupališti v Milovicích, vesničce čítající 298 obyvatel. Vystoupení královehradecké kapely mělo být součástí velké (alespoň na poměry dotyčné vsi) akce s názvem Neckyáda a celý program započal už ve tři hodiny odpoledne. Jak tedy probíhal den, v jehož závěru nastal zlatý hřeb večera v podobě živelného projevu Manipulační jízdy, zprostředkovávají následující řádky.

Letos se to prostě a jednoduše revivalovými kapelami v Ponorce jenom hemží, a tak by bylo osudovou chybou nenavštívit také koncert pražských Judas Priest Revival a připomenut si staré dobré fláky a odrhovačky anglické legendární formace.

Znáte uskupení skrývající se pod zřejmě poněkud podivným názvem "Manipulační jízda" ? Pokud ne, je pro vás určeno právě toto interview s bubeníkem a původním členem královehradecké bandy v jedné osobě, Jakubem Šimákem. Zároveň chystám zaručeně pikantní reportáž z koncertu (a nejen něho) této skupiny v Milovicích. Těšte se. Nyní už vám nezbývá nic jiného, než se ponořit do myšlenek a názorů zpovídaného muzikanta. Příjemné počtení...

V rámci koncertního seriálu UK Bands Tour se Pardubákům v Ponorce představila portsmouthská kapela Mayz. Role předskokana (nutno podotknout, že více než důstojného) se zmocnila smečka z Prahy zvoucí se Herr-U-Bahn a celý večer byl díky těmto dvěma interpretům řádně nadupaný co do stránky tvrdosti i zajímavých muzikantských výkonů.

Historie se opakuje. O pravdivosti této věty se mohla dozajista nesčetněkrát během svého života přesvědčit drtivá většina lidí, a to nejen ta hudbě holdující. Možná si ještě někdo vzpomene, kterak téměř na chlup před rokem měla naplánované vystoupení dvojice (jak se pak později ukázalo velmi kvalitních) revivalů Led Zeppelin a Jethro Tull. Jenže, co se nestalo. Z duelu co do kvalitativního provedení navzájem rovnocenných napodobenin slavných britských interpretů nakonec sešlo.

Zatímco příznivci a striktní zastánci velikonočních radovánek doplétali své pomlázky, dobarvovali poslední vejce či přichystávali všemožné druhy ohnivých vod pro koledníky, uskutečnilo se tradičně v klubu Ponorka vystoupení karlovarského revivalu Uriah Heep, jenž nám připomněl první polovinu let sedmdesátých a tudíž i nejslavnější a zároveň nejplodnější éru britské dosud hrající hard rockové legendy.

Náplň pátečního večera a tudíž i jakési pomyslné brány do tolik vítaného a nezbytného víkendového odpočinku může být všelijaká. Spojit však příjemné s užitečným (rozuměj zakalit i zatrsat) bývá většinou tou správnou volbou. A tento závěrečný pracovní den se přímo nabízela návštěva Ponorky, v níž šestnáctého března vystoupilo rovnou šest kapel.

Ti nejopravdovější, nejudatnější a nejstatečnější válečníci se vydali patnáctého března do pardubické ČEZ Arény, kterou si samotný Joey DeMaio zvolil jakožto jednu ze tří zastávek v naší zemi metalu zaslíbené. Všichni, kdož jsou kdykoli připraveni zemřít pro pravý metal, mohli spatřit nejgigantičtější výzbroj v historii koncertních záležitostí.

Znáte to. Někdy se zkrátka vydáte na koncertní vystoupení čirou náhodou. Navíc shlédnete hudební skupiny, o nichž jste nikdy předtím ani neslyšeli. O to intenzivnější je pak pro vás samotné překvapení, že návštěva dané akce se nadmíru zdařila a investované peníze zcela nepochybně rozhodně nepřišly vniveč.