iKalkata.cz - kulturní informačník Pardubicka

Opět pozdě, ale přece přinášíme fotoreport z letošního -v pořadí již pátého- ročníku festivalu Mighty sounds, který se ve dnech 17. - 19.7. nesl ve znamení bahna...

Stejně jako při prvním ska-punkovém večírku, tak i letos vydatně zapršelo na louky u Olší u Tábora a ty se pod náporem několika tisíc párů nohou proměnily v jedno obří bahenní koupaliště. Již se stává téměř tradicí, že festival je nabit velkými žánrovými esy a člověk nestíhá ani polovinu toho, co by rád naživo viděl.
Letos dvě hlavní pódia vzdávala svým jménem hold dvěma velikánům, Chucka Norrise oproti loňskému ročníku vystřídal Joe Strummer(leader legendárních The Clash pro toho, kdo by náhodou nevěděl) a Nicka Slaughtera zase samotný Johnny Cash a že ti pánové tam "zeshora" měli na co koukat a mocné zvuky se jim linuly po celém nebi, pokud něco takového existuje. Johnny Cash stage odstartovala mladá a nadějná ska-punková formace z Liberce. Uvidíme jestli jim nadšení vydrží, vždyť průměrný věk kapely se pohybuje kolem 17 let, ale pokud ano myslím, že se máme na co těšit. Zatím nejsou kluci a holky moc vyhranní, ale to s lety přijde. První velký slejvák přivolala italská formace Makako Jump, která svým nekompromisním ska a reggae rytmem donutila celkem dost lidí zmoknout až na kost. Podle mého dvě nejlepší vystoupení dne se zrodili již odpoledne. První byli Intensified (černoušek s modrou kytarou) ostrovní kapelka, která svým old school ska a reggae směsí nadchla nejednoho žánrového nadšence. Tato skvělá formace navíc backingem druhý den podpořila hlavní jamajské hvězdy festivalu,ale o tom později. Po přeběhnutí na druhou stage a přečkání druhého velkého slejváku, který předznamenal bahenní zápasy se na nás z pódia hrnul 2tonu zralí jako to nejlepší víno v podání italské partičky The Offenders. Na fotkách nemůžete přehlédnout skinheada s černou vestičkou Fred Perry a slušnými kotletami. Kapela hrnula jeden song za druhým a při jejich "hymně" Hooligan Reggae se tento popěvek nesl početným davem. Zbytek večera se pro mě již nesl téměř jen v Rock'n'Rollovém duchu. Odstartovali to nizozemští Peter Pan Speedrock po druhé hodině ranní ukončili Koffin Kats. Mezi těmito dvěma kapelami stojí za zmínku vystoupení amerických The World/Inferno Friendship Society jejichž kabaretní punk, jak si svůj styl pojmenovali, se zarýval hluboko pod kůži....
Den druhý. Brzy odpoledne další slušná přeprška a schovávání se před deštěm. První kapela, kterou jsme šli poslechnout byli naši oblíbení Nguru. Popravdě tuto kapelu jsme chtěli na Mighty vidět již od prvního ročníku a možná tím, jak jsme byli natěšeni, tak nás naživo vůbec nepřesvědčili. Mdlý nezáživný koncert, pro mě zklamání festivalu. Poté pobíhání mezi kapelami až přišla úžasná série na Johnny Cash stage. Po roce navrátivší se The Hitchers, tentokrát na velkém pódiu, předvedli skvělou rockabilly podívanou. Hned po nich vtrhli na pódium amsterdamští matadoři ska scény původně Mr. Review dnes vystupující pod hlavičkou Rude & Viser a.k.a. Mr.Review(zpěvák v kiltu...). Zahráli pár nových písní, ale hlavně staré pecky jako The street where I am living, The girl is money a mnoho dalších. Hlavně na celé kapele je vidět, že se i po těch letech stále baví muzikou a tuto pohodu pak dokáží předat i nám pod pódiem, jeden z luxusnějších koncertů letošního ročníku. Pak už přišla řada na jamajské hvězdy, které bohužel nemáme na žádné kvalitní fotografii. Všem dělali backing Intensified, kteří přes dvě a půl hodiny neslezli z pódia a více než důstojně zvládli tuto nelehkou úlohu. Vše načal syn slavného otce Christopher Ellis. Koncert pojal jako tribute jeho bohužel nedávno zemřelému otci Altonovi. Zazpíval všechny nejslavnější hity "prince rocksteady", jak se někdy Alton představuje. S tím jakou zdědil barvu hlasu to bylo jako bychom se dostali do ranných a plodných let na jamajce. Nesmrtelné hity jako I'm Still In Love With You a Rocksteady pořádně rozehřálo trošku povadlé publikum. Po Chrisovi přišel mistr Dave Barker od kterého jsem čekal ze všech tří asi nejvíc a popravdě jeho projev byl asi nejslabší. Ne že by se nesnažil a nezpívalo mu to, jen tomu prostě něco chybělo. Za to mistr Pat Kelly mě příjemně překvapil. Jeho tvorbu jsem příliš neznal až na pár skladeb od The Techniques se kterými si získal jméno. Jeho sladké "love songy" mi připoměli božskou Doreen. Jeho projev byl oproti Barkerovi nenucený a velmi příjemný. Po jamajských hvězdách na pódium vtrhla jedna evropská reggae hvězda. Konkrétně Dub Incorporation, kteří byli jednoduše hodně dobří...
Den třetí. Neděle. Ještě že bylo bahno. Jinak bych si z toho přebíhání zřejmě prošlapal podrážku. Den byl příliš nadupán, já toho viděl příliš a vydalo by to na několik stran, takže raději stručněji... Nejpovedenější koncerty The Aggrolites a Sin Sospechas, ti nezapřeli své latinsko-americké kořeny a předvedli skvělý výkon podpořený řadou svých skvělých písní a řadou skvělých coverů za všechny Monkey Man od Toots and the Maytals. Z tvrdšího soudku pro mě nejzajímavější vystoupení Adam Bomb, který bohužel není na fotkách a The Brains. Adam Bomb je opravdu vyjímečný kytarista a vidět někoho hrát na hořící kytaru byl opravdu famózní zážitek. Už den po skončení festivalu jsem začal vyhlížet k roku 2010, co že nám to kluci zase nadělí....
Indy

Tak už je za náma 14.ročník chrudimského fesťáku a máme tu pro vás něco málo fotek z některých dní - kapel Funktomas, Dub.O.Net, Matthew´s Workshop, Discoballs, Fundamentalista v Pasmu Gazi a Jolly Joker. Ačkoliv fest byl zadarmo, tak účast nebyla nijak velká a to mně neříkejte,že jste všichni byli na Rock for People.. Polepšete se, na dalším fesťáku nashle

Co dělat sobotní odpoledne? Neváhal jsem a vyrazil na tento fest.. Dorazil jsem v půl páté, zrovna když dohrávali Matthew´s Workshop. Muzikanti vypadali opravdu svěže a byli plní elánu, jako kdyby pařili celou noc:). Po nich to už rozbalili Double Bubble, ale bohužel jsem je nějak nedopatřením nestihl nafotit, čímž se čtenářům omlouvám..V pauzách, kdy se kapely připravovaly, jsme se rozhodli uspořádat mini soutěž o nejhezčího kapříka na festivalu. Máte je nafocený,tak můžete hlasovat v komentářích:) Osobně si myslím, že jednoznačně vedu:). Dále se ukázali tvrdší Rattle Bucket, kteří mě mile překvapili některými songy. Po nich se měli objevit očekávaní Připravení Kirkeni..Jenže po příjezdu se kapelnímu vozu záhadně otočila kola a jak rychle přijeli, tak rychle odjeli. Nejsou zřejmě zvyklí na malou návštěvnost. Njn, manýry slavných. Takže jsme byli odkázáni na prodloužené hraní kapel The Switch a HC3. Lidi tvrdšího rázu si alespoň více užili. Dále dorazili sympaťáci ze Slovenska - Atraktívné Kamašle. Dav začal oživovat a užívat si jemnější tóny. Po vydařeném vystoupení se pomalu, ale jistě začaly chystat Kurtyzány z 25. avenue. Po dlouhém čekání a civění na jejich velkolepou orange sestavu se rozezněly první akordy. Pěkně jim to šlapalo a "kadeřilo", to se jim musí nechat.. Jelikož počasí bylo nelítostné a fotograf byl na skútru, musel frčet nach Pardubice a ani pro vás nenafotil závěrečné kapely.. Doma, promrzlý, usedám s pivem v ruce do křesla s myšlenkou, proč letos lidi vynechali navštěvu druhého dne fesťáku..

V Žamberku vyrostl další festival, který může směle konkurovat takovému velikánu, jako je Rock for People. 12000 dobře se bavících návštěvníků je toho nejlepším důkazem. Dobře zvládnutá organizace ze strany pořadalů a super výkony ze strany účinkujících zajistily i pro příští roky slibnou budoucnost téhle akce.

Tradiční setkání v Ponorce. Foto Aleš Pražák

V pořadí čtvrtý Offcity Trip je za námi... tentokrát pardubické hlavní nádraží od architekta Karla Řepy... po Křížově vile jeho už druhá budova, kterou lidé mohli prozkoumat zblízka. Dnes pěkně od sklepa až po velín. A protože nám to nedalo, zašli jsme i do recepce hotelu Sirius, který nakonec není tak zavřený, jak se původně zdálo;-) Kam bude Trip05?

Tož další ročník Jednoho světa 2009 v Pardubicích je za námi a pár vzpomínkových momentek k tomu;-) Kdo nemá stále dost, může vyrazit do jiného regionu. Chrudim pořád jede...

Hlína, Concitare Mechanismus, Battle a Matthew's Workshop - kteří zde křtili své nové demo a videoklip.

Další fotky fanoušků a video Battle: http://viky.borec.cz/polefest090117.php

S poněkud větším zpožděním, zaviněným vánočním shonem, přikládám několik obrázků z této vcelku povedené akce.

Hvězdný Kalkata Band, energický Matthew's Workshop, poetický Xindl X a originální Racoon's na předvánočním večírku v Ponorce.

Videa a další fotky návštěvníků: http://viky.borec.cz/vmp.php

Tento rok slaví pražská kapela Schodiště, hrající dříve pod názvem Nahoru po schodišti dolů Band, svých krásných 25 let. Toto své jubileum přijeli oslavit i do Pardubické Ponorky. Kdo tam byl, ten mi dá jistě za pravdu, že večírek to byl nadmíru delikátní. A jelikož to byla oslava zrození této formace - nezbývá než popřát - všechno nejlepší a ať to Schodišti hraje minimálně ještě jednou tolik let!

Do pardubického Divadla 29 zavítala maďarsko-rumunská skupina Fanfara Complexa. Jelikož  kapela byla na plakátech srovnávána s uskupeními, jako jsou Fanfare Ciocarlia či Slonovski Bal, jsem od koncertu čekal asi až příliš. První hodinka vystoupení před pauzou mne kromě poslední písně neoslovila, i když muzikantsky byla zvládnutá skvěle. Obecenstvo mi také přišlo trochu rozpačité a hlavně netančící. Po přestávce se obraz koncertu vylepšil o sto procent, což bylo vidět hlavně pod pódiem, kde se vytvořil rej tanečníků a tanečnic.

Do pražské Sparta Areny zavítala koncem září živoucí a zřejmě nestárnoucí punková legenda Iggy Pop. Jeho kapelu The Stooges dále doplnily tuzemské formace vypsaná fiXa a Visací Zámek, a oheň byl na střeše!

Již po třetí letní celkově však páté pokračovaní důvěrně známého festiválku Polefest nalákalo do Ponorky fanoušky pardubické i přespolní scény. Své umy předvedly kapely: Petr Karas Banda, Battle, Trio De Janeiro, Double Bubble, 100% a Kravál

Abych to tak shrnul, tak letošní festival OTR mě vyčerpal. Stejně jako všechny ostatní udatné organizátory a asi i dobrovolníky, kteří se po několika dlouhých dnech, kdy mnozí z nich snad ani během svých tří hodin spánku neodložili půllitr, kafe a cigaretu, dostali do stádia chodících mrtvol. Ale ač všechno probíhalo hekticky, dopadlo to dobře. A... příští rok se můžeme těšit zas. Hurej!

Abych to tak shrnul, tak letošní festival OTR mě vyčerpal. Stejně jako všechny ostatní udatné organizátory a asi i dobrovolníky, kteří se po několika dlouhých dnech, kdy mnozí z nich snad ani během svých tří hodin spánku neodložili půllitr, kafe a cigaretu, dostali do stádia chodících mrtvol. Ale ač všechno probíhalo hekticky, dopadlo to dobře. A... příští rok se můžeme těšit zas. Hurej!

Všichni jsme tam byli, všichni jsme to zažili a kdo ne, ten ať lituje.

Od 21. do 24. srpna to na trutnovském Bojišti vřelo. Letos již jedenadvacátý ročník si nenechalo ujít přes dvacet tisíc návštěvníků. Užívali si kapely zvučných jmen, mezi nejznámější patřily Soulfly, Monkey Business, Vypsaná Fixa, Tleskač a mnoho dalších.

Tak jsme tu opět z velkolepého turné nasich MW tentokrát z Valečského fesťáku u Karlových Varů... Představení bylo úžasné.Začátek s 15ti minutivým zpožděním,celková doba hraní 35 min, zvukař byl nadmíru vlídný, tudíž zvuky se linuly vřele a ochotně z beden diky nimž vypadávaly kabely od zesíků aj... Prostě koncert jak má být... No není se čemu divit po tak dlouhé cestě...

Tak tu máme něco málo fotek z veliké vnitrostátní šňůry tentokrát z Čáslavského hudebního festáčku...